nonbinary.

Čauko!

Rád*a bych napsala několik řádků o nebinární identitě, a vyvrátila určité mýty, báje a legendy. A že je co vyvracet! :D Identifikuju se jako trans femme – nebinární osoba. V češtině používám "ta" (ale čeština sucks). V angličtině "She/They".

Stručně bych to napsala asi takhle: Byl mi od narození přidělený mužský gender, ale nejsem muž. Nicméně (!) společnost se mě tak snažila vychovat. Jójó. Skoro hned od počátku tranzice jsem ale přemýšlela nad tím, že mi vlastně ani nějak extra nevyhovuje "binární prezentace" toho, čemu by společnost říkala "ženský gender". CO ALE TEĎ S TIM. 

Při cestě tranzicí jsem se začala identifikovat jako nonbinary, ne jako trans žena. Nechtěla jsem být  víc a víc tlačená z jednoho binárního sociálního konstruktu do druhýho. Nejedná se prosím ale o to, že jen proto, že nechci nosit šaty musím být hned nebinární. Nejde jen o nosení nebo nenosení šatů. Nejde jen o PROJEVY genderu, jde o to, že tak "JSEM". Jde o celou identitu, o prostor, který mi nebinarita nabízí.

(Yep. Máma to se mnou nemá jednoduchý)! Ale vlastně mojí nebinární identitu už docela chápe a bere na vědomí. Protože jsem se ale v poslední době setkala docela se zmatkem a nepochopením na 1523 různých místech, kde bych to nečekala, chci napsat tenhle článek! Nic to nezmění, ale aspoň se mi uleví.

Fáze

To, co o nebinární identitě slyším nejčastěji (když tedy rovnou někdo neřekne, že je to „nesmysl“) je, že být nonbinary jest pouze „přechodná fáze“. Konkrétně prý fáze přechodu mýho života od mužského genderu k ženskému, a že se to časem celé překlopí. :D Taky všude slyšíte, že lidi jsou hetero a homo. A když jsou bi. Platí to jen mezi mužský a ženským genderem – ale velkej bagr. Mě osobně přitahují muži – cis muži, trans muži, ale často taky nebinární lidi. Co s tím? Jak to přesně pojmenovat? Respektive. Já vím, že existuje pojem, který pojmenuje i moji sexualitu, jen chci poukázat na to, že dělení sexuality, který počítá jen se dvěma gendery, je taky dost silně zakořeněný ve všech lidech.

Neexistuje nic jako „mužský“ nebo „ženský“ mozek, který by měl určovat nebo potvrzovat něčí gender. Akorát je pro někoho příjemnější a přijatelnější přijmout a splňovat požadavky, které tomu či onomu genderu po staletí přiřazovala společnost! Je to hra. Celý to „předvádění genderu“ ve společnosti je veliká hra, kterou mě prostě uplně nebaví hrát. Budu si nosit co chci a kdy chci. Ale je to těžký. Tuhle hru hrajeme v každým okamžiku, v každé konverzaci a kontaktu s jinými lidmi. Vytváříme si prostor a když splňuje očekávanou genderovou sociální roli dobře – společnost, která má naučenou fixní existenci jenom 2 genderů, nás za to odměňuje! Jak přesně nás odměňuje? Lidi nás pak víc berou mezi sebe, víc se smějou našim vtipům, víc nám věří a jsme pro ně většinou více srozumitelní*srozumitelné.

Co je ale s člověkem, který je mimo základní chápání 2 genderových rolí? Je holt mimo. Musí počítat s tím, že se někdo neustále bude ptát „jste kluk nebo holka?“… Pro většinu lidí prostě nebinarita musí být „fáze“ protože si nedokážou dost dobře pevně představit život v nějakém nekonkrétním genderu – chápu to, ještě aby jo – je to nepříjemný! Když vás málo kdo chápe…

Pro mě byla fáze „cis muž“ nebo „trans žena“ protože jsem (doposud) ani u jednoho z termínů  nevydržela a ani jeden mi zcela nevyhovuje.

Pro někoho je nebinarita zase skutečně jen fází. Ale když se v takovém prostoru najdete a snažíte se v něm fakt existovat, protože vám nejvíc sedí, není to fáze! Je to vaše plnohodnotná a smysluplná identita! Možná třeba i autentičtější pro lidskou bytost než stereotypně sociálně naučený a daný binární mužský nebo ženský gender.

Odpor k femininitě

Setkala jsem se taky s názorem, že fakt, že se identifikuji jako NB odráží to, že mám hluboce vytvořený a zakořenění sebeodpor k vlastní ženskosti. Popravdě, tohle mi dost vrtalo hlavou. Ale nemyslím si to. Myslím si, že mám ráda femininitu, která ve mně je. Byla to moje femininita, která mi pomohla dostat se v životě skrze strašně moc sraček. Jen je paradox, že čím víc jsem si jí dovolila dávat v okolí najevo, tím míň mi vadí i moje maskulinita. Jako kdybych se skrze femininitu učila mít ráda i svoji maskulinitu a potom, sama sebe jako celek. 

A čemu vlastně říkám femininita a čemu maskulinita? :) Heh.

V trans komunitě se setkávám většinou s tím, že jsou maskulinita a masc projevy, možná snad bohužel někdy i více než u cis lidí, brána jako vyšší měřítko a standart pro femininitu. Prostě jako něco „víc“. Možná to je tím, že znám (víc) a přátelím se (víc) většinou s trans klukama. Kolikrát mě to ale dost mrzí, mám pocit, že když se člověk vyjadřuje s odporem k masc nebo femme "rolím", jemu*jí*jim samotným vadí maskulinita nebo femininita na nich samotných! Not my problem bitch!

Člověk

Strašně moc bych si přála bejt ze všeho nejvíc jenom člověk. Jo počkat já vlastně jsem jenom člověk! To až lidi mají potřebu mě škatulkovat, abych jim víc dávala smysl. (:

Narazila jsem na sexuoložku, která nebinární lidi "prý a snad" bere vážně a jsem k ní objednaná a moc se těším až to s ní všechno proberu! Všem přeju, aby našli*y klid ve svojí identitě ať je jakákoli! Já ten klid hledám denně, nicméně věřím, i díky obrovský podpoře mýho přítele, přátel a mamky, že to má smysl!

Začala jsem používat tvar jména Em, je to víc enby!.... emby!:D Ale nějak neřeším, jestli mi tak někdo říká nebo ne. Jen řeším, aby se moje identita, která neodpovídá zcela ani jednomu ze dvou nejznámějších genderů brala v potaz! Thank U, next. 

PS: Je možný, že i pro mě bude nebinární identita za 10 let jenom fáze, ale teď není a nikdo by to neměl zpochybňovat. I když nějaká S(Z)mrdholka se vždycky najde!

Mějte se co nejlíp!

MňAUko!

A jako bonus tenhle tvor... nebo co to je♥:

zdroj: PAWSOFPRIDE (IG)