dívka. (feat. spoiler)

dívka (feat. spoiler)

Celkově si o letošním ročníku festivalu Mezipatra myslim, že se povedl. Byla jsem na 11 filmech se všemožnou tématikou a na spoustě dalších doprovodných akcí. „Dívka je film, kde si hlavní hrdinka, která je trans žena, na konci filmu ustříhne nůžkama penis.“ – tohle je ale přesně věta, kterou si většina cisgender diváků a divaček bude na konci celého tohohle filmu pamatovat. A ještě si povzdychnou: „ta chudák tolik trpěla“. Dneska teda napíšu pár řádků o tom, co si myslím, že je špatně na filmu Dívka a na jeho prezentaci, jako jednoho z hlavních trans filmů v rámci Queer filmového festivalu Mezipatra.

Dejme tomu, že je úplně jedno, jaké má hlavní hrdinka filmu záliby, jaký má vztah se svým otcem a taky to, kdo ji hraje. Samotný akt, který na konci filmu udělá, podle mě vypovídá za celý film. Žijeme ve společnosti, kde naši lékaři a lékařky nepracují s termínem gender. Vše řeší medicínsky a snaží se léčit podle nich „nemocné“ trans lidi, kterým termín „porucha“ či „nemoc“ v podstatě podsouvají. Dost trans lidí si např. musí projít „prohlédnutím celého nahého těla“ svým sexuologem, než dostane hormony, nebo je jim doporučován Pletysmograf, což je přístroj, který měří vzrušivost. Během měření se nám tak snaží vypočítat naši sexualitu a genderovou identitu. Nechutný, dehumanizující a ponižující.

Já sama pořád řešim svojí genderovou identitu a každý den je pro mě výzva. Být mnou je někdy osvobozující, ale jindy velmi bolestivé. Vím, že u trans žen se obecně v naší společnosti předpokládá cca tohle: „Ty na tu operaci genitálií pudou, bře to doktoři umí vyrobit líp než u těch kluků“. Taky je celkem DEEP SHIT, že od prvního momentu, je operace genitálií první otázka, která všechny zajímá. Společnost je prostě posedlá tim, kdo co má mezi nohama a zmatkuje, když v tom nemá u někoho jasno. Polibte mi s timhle prdel PLS.

Přišla jsem na to, že je nejlepší, se vysrat uplně na každýho a na všechny dotazy, na který už odpovídat nechci, prostě neodpovídám. Cisgender lidé mají taky často potřebu zkoumat „utrpení“, které nám podle nich naše vlastní tělo přináší. Naše těla jsou naše těla a různí z nás jsou s ním spokojeni*y různě, do různé míry, a i samotné vnímání tělesnosti se může v životě měnit. V době, kdy se snažíme bojovat, za možnost sebeurčení a kdy bojujeme proti povinným sterilizacím kvůli úřední změně dokladů mi přijde snímek Dívka nanejvýš tupý. Nehledě na to, že by takováhle scéna „s ušmiknutim penisu“ mohla motivovat jiné trans osoby k tomu, aby si třeba potencionálně sami*y ublížili*y.

Ten film určitě nebyl natočený se špatným úmyslem. Ale kurva. Odpověď, že sama osoba, podle který je hlavní hrdinka ztvárněná je trans a film prezentuje její bolest, a proto je to super film, mi tady fakt nestačí jako důkaz super filmu. Uvědomme si důvody, proč by trans žena mohla takováhle věci pociťovat, kromě těch „že prostě nenávidí svoje tělo“. Může jí tohle někdo vnucovat? Ale kdo že? Může ji nenávist k tělu být třeba podsouvána celou společností tím, že nevidí podobné lidi, jako je ona sama, a nemá žádný vzory? Může jí biologický a medínský diskurs podsouvat skutečnost, jak vypadá „ženský“ a „mužský“ tělo, že je hnána k takovýmu činu? Můžou jí to podsouvat média? Jasně! A taky se to děje! Ve společnosti trans, nebinární a gender nekonformní lidi moc neexistujou a v médiích v Česku jsou hlavně prezentováni*y jak víme např. z Pološera ve snaze „být vyléčeni ze svého bájnýho a mýtickýho prokletí existence ve špatnym těle“.

Film Dívka podle mě prezentuje představy, jaký mají cis lidé o trans lidech. Ano, příběh se samozřejmě nějaké trans holce stát mohl – to je naprosto jasný, že mohl. Ale měli bychom vidět tu možnou hloubku za tím. Domnívám se, že osobní příběh této trans ženy, jde ruku v ruce s tím, co prostě režisér točit chtěl, protože si myslí, že to takhle je. Stejně tak jako si režie Pološera vybere příběhy, které se točí okolo „vyléčení se“, aby to byl dost DEEP SHIT, který pasuje jejich stereotypním názorům.

Drahý cisstvo, nemáte zřejmě tušení, o tom, co po nás doktoři mnohdy v realitě chtěj, asi nevíte o tom, jak jim spousta z nás musí lhát a víte prd o tom jak my sami*y individuálně prožíváme naši identitu. Boj za práva cis gayů a cis leseb holt není stejnej jako boj za ty naše. Vyžaduje víc práce a víc porozumění a víc diskuse i mezi námi*y samotnými*y. Je to tak. Protože my trans lidé jsme od sebe navzájem odlišní*é. Napadlo vás někdy, že jsou mezi námi dokonce tací, kterým jejich tělo moc nevadí? Nebo vadí málo? Nebo jsou dokonce radši, že je to tak, jak to je? DEEP SHIT! Naše těla jsou naše příběhy, naše cesty, naše bolesti a šrámy, naše lásky atd.

Jestli je největším argument, že Dívka je fajn film to, že je to fakt přímo příběh trans ženy. Tak se ale ptám, kde jsou ty jiný příběhy? Ty příběhy lidí, co jsou trans a nemají vštěpeno, že jejich situace vyžaduje katastrofální ublížení sám*a sobě, ale spíš permanentní každodenní boj se společností. Proč 30 let točíte/me a lákají nás/VÁS filmy na stejný brdo. Je to spirála. Smyčka. Pořád nás takovými filmy utvrzovat o tom, jak to vlastně je, když není, nemusí být, nemělo by být.

Prosím, zkusme na lidi koukat míň povrchně. Zkusme se učit mít se sami i navzájem rádi*y bez ohledu na naše těla, gendery a sexuality. Film, kde si trans holka ustřihne penis nic z toho fakt nepodporuje. Konstruuje maximálně „umělou lítost“ cis lidí a náš „sebeodpor“, který my trans lidé podle NĚKOHO „pociťujeme“ se tak podporuje a zvětšuje, ba dokonce přímo vytváří.

Tohle je můj názor, nikomu neberu ten jeho, jen se o věcech prosím bavme.

PS: Trans. NB. GQ a GNC+ lidi jsou HOT, a nejlepší jsme tak, jak sami*y uznáme za vhodný, a neni náš problém, že to společnost ZATÍM moc nevidí.

Díky, MňAUko